Jak jsem potkala homeopatii

Příběhy mě provázejí od dětství. Milovala jsem je. Naslouchala jsem tak soustředěně, až si ze mě tatínek často dělal legraci, že abych při tom nezapomněla dýchat. A možná právě díky této schopnosti naslouchat a vnímat jemné nuance lidských emocí jsem si později našla cestu k homeopatii — cestu, která se zpočátku jevila jako náhoda, ale dnes vím, že to byla osudová volba.

Poprvé jsem o homeopatii slyšela ještě během studií na Farmaceutické fakultě. Bylo to těsně po revoluci, kdy se k nám začaly dostávat nové, dříve nedostupné informace. Homeopatie byla jedním z volitelných předmětů – a já neváhala ani chvilku. Něco mě k ní silně přitahovalo. Nakoupila jsem si studentské knihy, ponořila se do tajemného světa principu podobnosti, ale tehdy jsem se nakonec nechala unést proudem studijních povinností a homeopatie zůstala zapomenutá někde mezi skripty.

Vrátila se k homeopatii o mnoho let později, nenápadně, ale s obrovskou silou. Můj tehdejší partner trpěl chronickou rýmou. V lékárně, kde jsem pracovala, jsme neměli nic, co by mu skutečně pomohlo. A tak jsem se vrátila ke knihám, které už měly na sobě “silnou vrstvu prachu”. Chtěla jsem mu pomoci. Vzpomněla jsem si na principy homeopatie a rozhodla se je znovu prozkoumat.

Narazila jsem ale na překážku – homeopatie mluví jiným jazykem. Úplně jiným než klasická medicína na farmacii, kterou jsem studovala a ve které jsem se léta pohybovala. Věci dávaly smysl, ale z jiného úhlu pohledu. Ten nový způsob přemýšlení mě nejdřív mátl – ale také mě fascinoval. Touha pochopit a pomoci byla silnější než pohodlí známého.

A tak jsem se po letech opět vrátila do školních lavic. A co se stalo? Neuvěřitelné – poprvé v životě jsem si školu zamilovala! Hltala jsem každé slovo, vstřebávala nové souvislosti, srdce mi jásalo a já cítila, že jsem konečně tam, kde mám být. Věděla jsem, že tohle není jen zájem – tohle je vášeň. Poslání.

Postupně ke mně přicházely další školy, další učitelé, zahraniční semináře, knihy plné hlubokých poznatků. Začala jsem se učit i anglicky, abych mohla číst originální texty a studovat přímo u těch, kteří utvářejí současnou podobu homeopatie.

Nejdřív jsem začala pomáhat blízkým – rodině, přátelům, kolegům. A pak přišli první klienti.

A spolu s nimi i první malá i velká „zázračná“ vyléčení. Říkám jim zázraky, i když vím, že jsou výsledkem pochopení, empatie, trpělivého naslouchání a správného výběru léku. Dodnes vzpomínám na svou maminku v depresi, která si po pár dávkách léku začala znovu zpívat. Nebo na paní, která mě v lékárně objala a děkovala, že po letech zmizela její chronická rýma. Tyhle chvíle vám změní život. A už nemůžete přestat.

Homeopatie mě vedla dál. Nutí člověka růst, překračovat vlastní hranice, podívat se na svět jinýma očima. Donutila mě zpochybnit stará přesvědčení, rozšířit vnímání, jít hlouběji – do vztahů, emocí, těla, duše i smyslu života.

Ať jste homeopat nebo klient – homeopatie vás nenechá stát na místě.

Dnes jsem šťastná, že mohu být průvodkyní na cestě k uzdravení. Věřím, že nemoc je jen zprávou. A že i vy můžete znovu najít radost, lehkost, zdraví a sílu být sami sebou.

Jsem tu pro vás. A těším se, že vás budu moci na vaší cestě podpořit.