Co je to za název?

 

Co to je za název? Já prostě jiný napsat nemohla. Toto na první pohled nesmyslné spojení dvou slov je vlastně mé AHA. Vůbec by mě nenapadlo, že zasednu k počítači a budu psát o duchovním špeku.

 

Nemohla jsem jinak

 

Napřed mi to přišlo až příliš osobní a vlastně mě ani nenapadlo své AHA sdílet. Když jsem odjela na dovolenou a nějak měla víc prostoru, začala jsem v duchu článek tvořit. Vždy jsem se zarazila a něco ve mně říkalo: “To myslíš fakt vážně?”, “Ty jsi se zbláznila a teď to budou ještě vědět stovky lidí!”, “Kdo by tohle toužil číst?”…

 

 

Jenže už jsem třetí den na dovolené a kdykoliv jen tak ležím a koukám, hned mi přichází věty na téma duchovního špeku. Podle mne je téma “špeků” hodně časté (u žen zejména). Možná to některá nazvete kilíčkem, někdo větší buclatostí a někdo své tělo dokonce nenávidí, protože své “špeky” nesnáší.

 

Možná někomu sdílení pomůže

 

Také jsem se přistihla, že často si pohladím břicho a řeknu si: “Jo ty si můj duchovní špek.” a začnu se chechtat. Možná jste i vy četli spoustu rad, jak máte své kila milovat, no ale šlo vám to? Mně teda nikdy nebo jsem si to jen nalhávala.

Pokud pobavím i jednu/oho z vás, nepsala jsem tyto řádky zbytečně. Pokud skrz tyto řádky najde někdo cestu k lásce ke svému tělu, tak se cítím jako vítěz. Pokud vás bude víc, budu nadmíru šťastná.

 

Bylo nebylo

 

Za devatero kopečky a za devatero mosty se odehrál tento prožitkový příběh. Hlavní roli v něm sehrál pan Špek, pan Ochranář a své místo měla i majitelka onoho Špeku – říkejme ji paní Otylka. Všichni tři si to spolu nahlas vyříkali a Otylka pak jen zírala a nechápala.

 

Otylka má ctitele

 

Pan Ochranář má Otylku rád a udělá vše pro její štěstí. Má potřebu ji chránit a jako jedinou možnost vidí ve Špeku. Volá na něj, ale jemu se nechce Otylce pomáhat. Mnohem zajímavější mu přijde hostina na stole. Je fascinovaný sýrem, okurkami, ale má chuť také na maliny a borůvky (občerstvení zúčastněných).

Nápad jak Otylku chránit

 

Pan ochranář se nenechá odradit. Dostane báječný nápad a veškeré dobroty dá okolo Otylky. Špek má nejprve proslov, že on není jen nějaký špek, něco bezcenného a ubohého. Je někdo, kdo miluje hmotu, oslavuje její důležitost a na rozdíl od mnohých lidí, je to jeho jakoby poslání. Jsme přece na Zemi a jsme ve hmotě. Hmota je důležitou součástí naší existence a na to se nemůže zapomínat. Popisuje sebe, že je vlastně duchovní, ať se to zdá jakkoliv nepochopitelné.

 

Následuje výbuch smíchu, který jen ukazoval, jak jsme jeho slova vůbec nepochopili… Hold my lidi jsme dost často slepí. To už jste si možná někdy všimli.

 

Obžerství

 

Pan Špek přiznává touhu jít k Otylce a ládovat se vším, co je okolo ní. Pan Ochranář si může v klidu sednout do křesla. Má hotovo, ochrana Otylky je zajištěna a je čas si oddechnout. Otylka má nyní pana Špeka u sebe a tak je pohodička.

 

Oslava hmoty

 

Pan Špek se cpe vším, co vidí. Labužnicky vydává slastiplné zvuky, až jakoby dětinsky se láduje a celý od jídla umazaný. Nikdo nepochybuje, jak jedení miluje a jak chce víc a víc a víc. Čím víc sní, bude větší. Čím víc sní, tím více oslaví hmotu. Čím víc si to bude užívat, paní Otylka to dělat nemusí.

 

Jídlo je jen něco nízkého

 

Máme tady nyní spokojeného pana Ochranáře (Zajistil ochranu paní Otylky a dělá to z lásky k ní) a nenasytného pana Špeka, pro kterého ho jedení přímo obřadem a oslavou velikosti hmoty. Kdo ovšem tady trpí, je paní Otylka. Opovrhuje jídlem, je to přece něco takového nízkého. Ještě více ale nenávidí pana Špeka.

Nejraději by vzala nůž a zbavila se ho, ale štítí se na něj jen i podívat. Přijde jí hnusný, nechutný, odporný, nenažraný a ve slabé chvilce má i slzy v očích. “Fuj, tohle nechci, fuj!”, “Já jsem něco lepšího, než nějaký špek, nemíním mít s ním nic společného!”, “Je tak nízký, opovrhuji ním a nenávidím ho!”.

 

Odstraníme pana Špeka

 

Pan Ochranář si všiml neštěstí Otylky. Co ale teď? Napadne ho násilím pana Špeka z Otylky strhnout. Chvíli spolu zápasí a na chvíli se mu to podařilo, ale v nečekanou chvíli je pan Špek už zase zpět a drží se Otylky tak, že i pan Ochranář pochopil, že kdykoliv půjde násilím pan Špek pryč, je otázka času, kdy se vrátí a bude se Otylky držet ještě víc jako klíště.

 

Dáme jídlo dál od Otylky

 

Pana Ochranáře napadla už jen jediná věc. Odnese veškeré jídlo, které bylo kolem nohou Otylky co nejdál. Sedne si zklamaně do křesla a sám přiznává, že fakt už nemá žádný nápad. Nyní tu tedy máme zklamaného Ochránce, držícího se Špeka a nešťastnou Otylku.

 

Touha

 

Postupně ubíhají minuty a pan Ochranář stále bez nápadu. Najednou se ale něco začíná dít. Otylka se dívá na jídlo (Pan Špek se jí křečovitě drží.) a pomalinku si začíná uvědomovat, že by jí zajímalo, jaké by to bylo mít v puse borůvku. Jaké by to bylo, do ní kousnout? Jak vlastně taková bobule borůvky chutná? Cloumá s ní touha chuť borůvky poznat. Ještě se v ní trošku pere, že přece toužit po něčem tak obyčejném jako je jídlo je přece úplná pitomost, ale už je trošku nahlodaná. Nemůže odtrhnout oči od jídla a zejména od borůvek.

 

Slast

 

Zvědavost narůstá do obřích rozměrů a ona opatrně jde k misce s borůvkami. Vezme jednu bobuli a dá si ji do dlaně, kde ji nechává kutálet sem a tam. Pak ji vloží do úst a zkoumá, jaké je to mít borůvku na jazyku, poválí ji po ústech a po dlouhých minutách vzrušení ji pomalu rozkousne. Bože! Šťáva vytryskla do úst a Otylka cítí ten prožitek v každé buňce svého těla. Musí počkat další minuty, aby slast a vzrušení polevilo a ona se odhodlá znovu kousnout do borůvky. Vše se celé opakuje. Každá buňka Otylka vnímá její jedení a je naplněna slastí.

 

Špek odchází

 

Pan Špek se pouští Otylky a ví, že už není potřebný. Otylka už sama umí oslavit hmotu požitkem z jedení. Tuhle práci za ní pan Špek už dělat nemusí…

 

Konec a zvonec

 

Tak a zazvonil zvonec a příběhu je konec. Všichni jsou spokojení. Pan Špek oceňuje labužnictví Otylky a může jít o dům dál. Pan Ochranář se jen zamilovaně kouká na Otylku a je šťastný – že je Otylka šťastná a že nemusí zajišťovat obranu. A Otylka je ta nešťastnější ženská na světě (aspoň pro teď, u žen se to často mění).

 

Na závěr jen pár otázek k zamyšlení:

 

• Milujete jídlo? Nebo je to něco, po čem se tloustne?
• Oslavujete jídlo slastným prožitkem z jedení? Nebo do sebe jen něco bezmyšlenkovitě naházíte?
• Napadá vás, proč se vás pan Špek drží zuby nehty?
• Jsou pro vás hmotné věci nízké?

 

Tento příběh vznikl díky mým skvělým kamarádkám. My často místo ženského povídání řekneme téma a vstoupíme do děje. Netuším, zda se dá pro naše „hraní“  použít slovo konstelace (spíš ne). Já bych to asi nazvala improvizací nebo intuitivní konverzací, která nám vždy přinese spoustu AHA momentů. Často se u toho dobře bavíme, ale někdy si i pobrečíme, vyvztekáme se nebo propadáme obavám. Je to jako život – někdy jsme dole a někdy nahoře.

Chtěla bych poděkovat zejména Jaroslavě Šrámkové (www.jaroslavasramkova.cz) a Erice Čákorové (www.erikacakorova.cz), se kterými jsme sehraná trojka. Možná v budoucnu vytvoříme nějaký prožitkový seminář nebo přímo divadelní představení. Uvidíme, kam nás to zavede.

 

Jaké by to bylo, jít vznešeně jak královna i se tak cítit?

 

Téměř 9 z 10 se tak necítí a většina má “skvělý” argument – to ty “kilíčka” navíc. Jak se můžu cítit jak královna, když…

 

Je to i váš argument?

• přitom se i za náročného dne se dokopete k pohybu (ne-li dřině)?
• dbáte na  vyváženou stravu?

 

Je obecně známé, že mnohým nestačí zařadit pohyb a upravit jídelníček. Je potřeba naše tělo také “vyladit”. 

 

Nejčastější důvody, proč se nedaří, jsou:

• tělo je zanesené toxickými látkami
• překyselený organismus
• pomalý metabolismus (látková výměna)
• problém se štěpením tuků
• oslabená játra
• chuť na sladké a nevhodné potraviny
• jsme bez energie a nemáme sílu (Jak pak ještě cvičit!)
• nedostatečný spánek (přerušovaný, mělký)
• trávicí obtíže
• nedostatečná vůle (Když jsem se snažila tolikrát a nikdy to nebylo trvalé.)
• zadržování vody
• emocionální nerovnováha

 

Mám pro vám řešení!

 

Už vás úplně slyším: “Haha, já už jsem zkoušela vše a nevěřím, že je to možné.”

 

Nemám kouzelný prsten ani zázračnou pilulku. Nabízím vám řešení, jak vyladíte své tělo doplněním životně důležitých minerálů (solí). Jejich nedostatek se projevuje všemi výše uvedenými “obstrukcemi”. Není divu, když tělu chybí, že to prostě dolů nejde. Jakmile soli doplníte, pocítíte nejen příliv energie, ale mnohdy se zlepší i jiné potíže (klouby, spánek, pleť…) a navíc to konečně půjde i dolů.

 

 

Klikněte a objevte kouzlo solí.

 

Kdo mě ještě neznáte, jsem původně lékárnice a posledních 15 let se věnuji homeopatii a také Schüsslerovým solím. Těší mě, že si díky mým návodům umíte pomoci i sami. Napsala jsem pro vás návod, jak to dokážete i vy!

 

Automaticky získáváte bonus ZDARMA!

 

P.S. Pokud hledáte řešení, kdy nadále chcete sedět u TV a pojídat brambůrky, nic pro vás. Je to pro ty, kteří se snaží, ale nejde to. Pak soli působí zázračně.