V tomto článku sdílím konkrétní případ z mé praxe. Zadáním bylo zbyvit se oparů, které se objevovaly pořád dokola. Možná vás překvapí, že jsme si během konzultace nepovídali jen o oparech. Mluvili jsme o cestování, architektuře, oblíbených kavárnách, dětství, spánku nebo o tom, co klienta dokáže opravdu potěšit. Právě v těchto zdánlivě nesouvisejících detailech často hledám homeopatický obraz člověka.
Proč tento případ stojí za přečtení
Když se objeví opar, většina lidí hledá homeopatikum, které jim co nejrychleji pomůže. A často opravdu pomůže. Na tom není vůbec nic špatného. U běžného oparu velmi často zabere Rhus toxicodendron. Pokud vás zajímá, jak jej používám při akutním oparu, přečtěte si také článek Opar na rtu – herpes labialis.
Jenže co když se opar vrací stále dokola? Jeden zmizí a za pár týdnů je zpátky. V takové chvíli už nestačí dívat se jen na samotný opar. Potřebuji poznat člověka, který přede mnou sedí. Nestačí vědět, jak opar vypadá. Zajímá mě, jaký daný člověk je, co ho trápí, co ho těší, jak spí, z čeho má strach nebo co mu dělá radost.
Opar byl jen začátek
Příběh pana Pavla je krásnou ukázkou toho, jak konstituční homeopatie funguje. Nepřišel za mnou kvůli úzkostem. Nepřišel ani kvůli špatnému spaní. Nepřišel kvůli strachu z létání.
Přišel kvůli opakovaným oparům.
Můžete na tomto případu vidět, že když vybereme konstituční homeopatikum, problém nezmizí hned a mnohdy se jako první začnou zlepšovat úplně jiné potíže, než kvůli kterým klient přišel. Homeopatie nebojuje s oparem ani s jinou diagnózou. Pomáhá tělu vrátit se zpátky do rovnováhy. Jak se postupně vylaďuje, začnou odcházet i jeho potíže. Homeopat přitom neurčuje, která zmizí jako první. O tom rozhoduje tělo samo. Je moudré, věřte mi.
Přišel kvůli opakovaným oparům
Víc než před 10 lety se ke mně objednal pan Pavel. Jako hlavní důvod konzultace uvedl vracející se opary. Jako první se ptám, s jakým problémem daný člověk přichází a co je to, co ho nejvíce trápí a obtěžuje.
Pan Pavel začal vyprávět o oparech:
„Jsou velmi bolestivé, zkoušel jsem snad všechno možné. Nefungují na mne ani mastičky z lékárny, po nich je to ještě horší. Vyzkoušel jsem všemožné rady jako užívat béčka, mazat tea tree olejíčkem… Jediné, co trošku pomáhá, je mast od Justu.
Nejvíc mi vadí, jak je opar ošklivý, nesnáším to. Jsem naštvaný už ve chvíli, kdy cítím, že se mi zase dělá.
Často opar naskočí, když někam letím. Také při nachlazení mám jistotu, že bude zase opar.“
Když jsme si o oparech povídali dál, začal se přede mnou skládat jejich typický obraz. Každý výsev začínal svěděním a lechtáním. Během krátké doby se objevil malý puchýřek, který se někdy během jediné hodiny zvětšil a přidaly se další. Puchýřky byly vždy naplněné čirou tekutinou.
Nejhorší ale nebyla samotná bolest. Nejvíc ho trápilo, že opar byl několik dní nepřehlédnutelný. Věděl, že dalších deset dní bude sledovat, jak se puchýřky zvětšují, praskají, vytvoří se strup a okolí se bude znovu ptát:
„Ty už to zase máš?“
Právě tato bezmoc, naštvání a jistota, že celý nepříjemný kolotoč začíná znovu, ho trápily ze všeho nejvíc.
Jenže já nehledám homeopatikum na opar
Možná byste čekali, že se budu dál vyptávat na opar. Jak často se objevuje, jak dlouho trvá nebo čím se zhoršuje. Jenže konstituční homeopatie funguje jinak. To, jak opar vypadá, už jsem věděla. Měla jsem před sebou jeho obraz – svědění, drobné puchýřky s čirou tekutinou, postupné zvětšování, několikadenní průběh. To ale na výběr konstitučního homeopatika nestačí.
Místo dalších otázek na opar jsme si začali povídat o úplně jiných věcech. Ptala jsem se na jeho dětství. Na to, jak spí. Co mu dělá radost. Co ho dokáže rozčílit. Jak tráví volný čas. Jaká místa má rád. Jaké filmy ho oslovují. Co jej přitahuje na cestování. Co vnímá jako krásné.
Možná si teď říkáte, co to má společného s opary. V tom je rozdíl mezi běžným doporučením homeopatika a konstituční homeopatií. Nehledám homeopatikum na opar. Hledám homeopatikum, které odpovídá konkrétnímu člověku přede mnou. Čím lépe jej poznám, tím větší mám šanci vybrat dokonalé homeopatikum, které umí pomoci.
Během konzultace jsem ten nejpozornější posluchač. Plně vnímám člověka na druhé straně. Nedovolím si ani přemýšlet nad tím, jestli to bude toto nebo tamto homeopatikum. Kdybych to udělala, moje otázky by už nebyly úplně otevřené. Jen bych si potvrzovala nebo vyvracela svůj první dojem. Teprve když se s klientem rozloučím, začíná moje další práce. Sednu si ke svým poznámkám a jednotlivé střípky skládám dohromady. Až tehdy se přede mnou začne objevovat obraz jednoho konkrétního homeopatika a mnohdy je jich samozřejmě několik.
Analýza trvá čtyři hodiny, jindy osm i více. Záleží na složitosti případu. Teprve potom připravuji podrobné doporučení na další půlrok, aby klient přesně věděl, jak bude postupovat.
Pomalu se přede mnou skládal jeho obraz
Pan Pavel miloval cestování. Nešlo mu ale jen o to poznat další zemi. Mnohem víc vnímal atmosféru míst. Když jsem se ho ptala, co má na cestování nejraději, dlouho přemýšlel a pak řekl:
„Jsou místa a města, kam jsem se těšil a nebylo to ono. A pak jsou jiná, která mě překvapila. Je tam jakoby pohoda. Je tam příjemný vzduch. Vím, že nemám žádnou povinnost, můžu si dělat, co chci. Je to jiné, nepoznané. Nevím, koho potkám, co objevím, co si koupím. Může to být pekařství, obchod s pohledy, květinářství nebo park… cokoliv.“
Vyprávěl mi o architektuře, která ho fascinuje.
„Líbí se mi jakákoliv architektura. Rodinné domy, hotely, mrakodrapy, mosty, historické stavby… když mě něco zaujme, přečtu si o tom víc.“
Pak jsme se dostali k jeho práci, módě a interiérům.
„Baví mě barvy. Věci, které mají tradici, značku, vkus. I když bych si je nikdy nekoupil, rád se na ně dívám. Baví mě pozorovat, co mají na sobě ostatní.“
Vzpomínal i na oblíbené kavárny.
„Záleží na všem. Na prostředí, personálu, hudbě, dobré kávě… mám svá oblíbená místa.“
Povídali jsme si také o filmech.
Nejvíc ho oslovovaly psychologické příběhy. Když mi vyprávěl děj filmu, který ho hluboce zasáhl, nezdůrazňoval akční scény ani napětí. Nejvíc v něm zůstala jedna jediná myšlenka: „Je potřeba žít pro druhé.“
A pak jsme se dostali k dětství.
„Byl jsem často nemocný. Měl jsem pořád angíny, zameškal jsem školu, nestíhal jsem. Spolužáci mě zesměšňovali.“
V tu chvíli už jsem neměla před sebou člověka s opakovanými opary, byl to mnohem ucelenější obraz a také mnohem hlubší, než známe z běžné komunikace.
Hodně jsem nad výběrem váhala
Seděla jsem hodiny nad případem pana Pavla. Najednou do sebe jednotlivé střípky začaly konečně zapadat a postupně se vynořovalo jedno konkrétní homeopatikum. No a přišlo moje vlastní dilema. Konstitučně mi vycházel Rhus toxicodendron. Přece já nedám něco tak banálně jednoduchého! Vždyť Rhus toxicodendron na opary zná i naprostý laik. Po hodinách povídání, po několika hodinách analýzy a hledání souvislostí jsem přece měla dojít k něčemu mnohem „sofistikovanějšímu“.
Jenže mnohé indicie ukazovaly na Rhus toxicodendrona já i někde uvnitř cítila, že je to to ono.
Doporučila jsem jej ve vyšší potenci, jednou denně ve formě kapek. Jestli jsme vybrali správně, ukáže vždy až čas. Někdy za týden. Jindy za několik měsíců. A někdy až za rok nebo ještě později.
První kontrola
Po dvou měsících přišel pan Pavel na kontrolní konzultaci. Hned když vešel do dveří, měla jsem pocit, že přede mnou sedí jiný člověk. Vyzařovalo z něj mnohem víc energie. Mluvil živěji a s větším zaujetím. Celý rozhovor byl uvolněnější. Povídali jsme si o cestování, plánech do budoucna a o věcech, které ho těší.
Já jsem změnu viděla okamžitě. Pan Pavel ne. Naopak měl pocit, že se vlastně nic moc nezměnilo. Nepřekvapilo mě to. S tím se setkávám poměrně často. Když změna přichází postupně a přirozeně, člověk si jí mnohdy ani nevšimne. Nový stav začne brát jako samozřejmost. Je to podobné, jako když každý týden vyroste dítě skoro o milimetr. Rodiče si změny téměř nevšimnou. Když ho ale po roce uvidí babička, nestačí se divit, jak moc vyrostlo.Stejně to bývá i v homeopatii.
Pan Pavel pokračoval v užívání homeopatika ještě několik dalších měsíců. Pak se rozhodl léčbu ukončit. „Vždyť opary mám ještě pořád.“
O dva roky později
Na další kontrolní konzultaci jsme se už nedomluvili. Byli jsme spolu v občasném kontaktu. O homeopatii ani o oparech jsme se už nebavili. Život šel dál. Po dvou letech mi to ale nedalo a zeptala se:
„Měl jste poslední rok nebo dva nějaké opary? Trápí vás ještě?“
„Výjimečně se mi udělá, ale není to zdaleka tak často. To jsem je měl pořád.“
Pak jsem si vzpomněla ještě na jednu věc.
„Potřebujete na spaní nebo před letem ještě Neurol?“
„Já ho teď vůbec neberu.“
„Ani před odletem?“
„Ne.“
Ptám se ještě jednou: „Všiml jste si i vy, že po homeopatickém léku se zlepšilo spaní, úzkosti i opary?“
„Ano, máte pravdu. Teď vyskočí opar zcela výjimečně a Neurol nepotřebuji vůbec.“
Co mě tento případ znovu naučil
Na první pohled by se mohlo zdát, že homeopatie je jen o nemocech. Podle mě to tak není. Je o tom, jak porozumět člověku a vyjádřit to homeopatikem. Často se mi osvědčuje, že je dobré i chvíli zapomenout na nemoc a poslouchat.
Kdybych vybírala homeopatikum jen podle oparu, možná bych doporučila také Rhus toxicodendron. Vždyť jeho obraz odpovídal svědění, drobným puchýřkům s čirou tekutinou i jejich postupnému vývoji. to bych mohla i bez konzultace, ale pak bych nešla do vysoké potence a doporučila 15 CH. Nevrátím čas zpět a nevyzkouším, co by bylo kdyby. Jen si myslím, že by potzence 15 CH neudělala tak hlubokou práci, aby se natolik něco uvnitř změnilo, že odešly i potíže psychického rázu.
Já jsem ale Rhus toxicodendron nevybrala jen kvůli oparu.
Vybrala jsem jej kvůli panu Pavlovi. Kvůli tomu, jak přemýšlel. Co prožíval. Co ho těšilo. Jak vnímal krásu kolem sebe. Jak spal. Jak reagoval na stres. Jaké bylo jeho dětství. Jaké souvislosti se během konzultace postupně objevovaly. A nezmizely jen opakované opary. Postupně odešel také strach z létání, kvůli kterému si před každým letem bral Neurol. Zlepšil se spánek a změnily se i další věci, které s opary na první pohled vůbec nesouvisely.
To je podle mě jedna z nejkrásnějších věcí naí konstituční homeopatii. Nezaměřuje se na jednu diagnózu nebo jeden příznak. Dívá se na člověka jako na celek. Je to o hlubokých příbězích, laskavosti a lidskosti. A možná právě proto někdy jako první odejde potíž, kvůli které klient vůbec nepřišel.
Proč vám tento příběh vyprávím
Tento příběh jsem nenapsala proto, abych ukázala, že Rhus toxicodendron pomáhá při oparech. To už víme. Napsala jsem ho proto, abych vám ukázala, jak přemýšlím při hledání homeopatika. Možná už teď lépe chápete, proč si během konzultace nepovídáme jen o vašich potížích. Neptám se jen na nemoc. Zajímá mě člověk, který přede mnou sedí.
Ptám na věci, které na první pohled s vaším problémem vůbec nesouvisí. Jak spíte. Co vás těší. Co vás rozčiluje. Jaké bylo vaše dětství. Co vás dokáže dojmout. Co vás nabíjí energií. Každý z těchto zdánlivě obyčejných detailů může být dalším střípkem skládačky. A někdy právě ten poslední rozhodne o výběru homeopatika.
Možná už také lépe chápete, proč samotná konzultace trvá přibližně hodinu a půl a proč po ní následuje několik hodin analýzy. Homeopatikum nehledám během rozhovoru. Hledám ho až ve chvíli, kdy si znovu projdu všechny souvislosti a jednotlivé střípky do sebe začnou zapadat. To je práce, která není při konzultaci vidět. Přesto je pro správný výběr homeopatika tou nejdůležitější částí.
Máte pocit, že by konstituční homeopatie mohla pomoci i vám?
Pokud vás trápí opakované potíže a máte pocit, že řešíte stále dokola jen jejich následky, ráda se na váš příběh podívám stejně podrobně, jako jsem se dívala na příběh pana Pavla. Konzultace probíhá on-line přes WhatsApp, Messenger nebo Skype. Po konzultaci následuje podrobná analýza a během několika dnů ode mě obdržíte doporučení konstitučního homeopatika, rozpis Schüsslerových solí na půl roku a podle potřeby také doporučení pro aktuální potíže.
Více informací o konzultaci najdete po kliknutí na tlačítko níže.
